sobota 28. září 2013

Jak to bude dál?

Chtěla jsem vám všem poděkovat za báječné komentáře, ani netušíte, jakou mi udělaly radost. Rozhodně si nemyslete, že jsem nějaký přehlédla, přečetla jsem je úplně VŠECHNY!!!! Takže se žádný z vašich pozdravů a žádné přání nikam neztratily a rozhodně si toho NESMÍRNĚ vážím. Opravdu ☺ Jen velmi rychle odpověď na pár z vašich komentářů. Příteli jsem vyřídila, že by se měl nechat fotit častěji, naparoval se pak jak páv :D a ještě pro jednu ze slečen - to není zdání, že můj přítel vypadá na 20, ono mu totiž 20 je ☺ 

První noc jsme přečkali bez potíží, jen mě v noci málem trefil infarkt, když začal houkat alarm monitoru dechu. Vystartovala jsem jak raketa, málem se přizabila o židli připravenou na kojení a vylekala chudinku Elišku, jak jsem na ni hned sáhla, zda je v pořádku. Naštěstí to byl jen planý poplach, jelikož jsem zjistila, že jsem onu desku monitoru měla prostě obráceně na druhé straně postýlky a signál prostě vynechával. Hned jsem to napravila a snažila se uklidnit asi hodinu bouchající srdce. Říkám si, asi se mě nějaká vyšší moc rozhodla probudit, abych to dala do pořádku ☺ Nějak přestávám na náhody věřit.

Nelze vidět, jak rostliny rostou, dokud nezrychlíte film. 
Ale vy víte, že rostou. Každý den dochází k malinkým změnám. 
To samé je i ve vašem životě. 


Jinak, určitě si vzpomínáte, jak jsem říkala, že se po návratu z porodnice zvážím, pak se zvážím v momentě, kdy začnu pomalinku cvičit a pak až po padesáti dnech (Fifty Shades of Fitness :D :D :D) Nějak příští týden dám dohromady tabulku, kde si své pokroky začnu zaznamenávat, už teď jsem po návratu z porodnice zvážená, ještě se změřím a vůbec, se vším vás seznámím v onom příspěvku. Nehodlám držet diety, ani se omezovat v jídle, chci mít dost mlíčka pro malou (zatím mám na rozdávání) na dost dlouho, takže fakt nebudu blbnout. Ani se mi nechce blbnout a dělat frajeřinky a překonávat rekordy. Pěkně v klídečku. Jen jsem vám přišla říct, jak se budou věci mít a jak má cesta zpět k fitness bude hned po porodu vypadat. Vlastně už na tom pracuji ☺ Takže se těšte nebo ne na jakéhosi průvodce, rozcestník, toho, jak se zase dávám zpátky do formy ☺ Musím říct, že se po porodu cítím docela fit i tak, takže můj nástup zpět na trať bude o to snadnější ☺ Jej, jak já se těším na první výsledky ☺

Teď se vám pár dní dost možná neozvu, jelikož se dnes stěhujeme. To víte, jeden človíček navíc a už to chce větší byt :D Nene, je to vcelku nutné. Ve čtyřech lidech a se psíkem se v 45 metrovém 2+0 bytečku už bydlí dost špatně. Sardinky v konzervě mají víc místa ☺ Takže se stěhujeme do 2+1 o 75 metrech. Holky, kdybyste viděly tu kuchyň tam ♥ ☺ Už se tam moc těšíme. Akorát tedy, nevím, kdy nám zapojí elektřinu a net, je to všechno strašně narychlo a vlastně v tuhle chvíli "odpočívám" mezi stěhováním a píši vám, co a jak ☺ Tak mějte strpení. přeji krásný a slunečný, i když docela chladný víkend. Ale víte, co... podzim má něco do sebe ☺

pátek 27. září 2013

Jmenuji se Eliška (aneb příchod na svět v krnovské porodnici)

Přišla jsem se vám pochlubit a ukázat se :) Jmenuji se Eliška a v pondělí 23. září 2013 jsem se v 11.20 narodila v krnovské porodnici. Měřím 50 cm a vážím 3560 g. Moc toho o svém příchodu na svět nevím, takže nechám mluvit raději svou mamku :)

Chtěla bych vám z celého srdce poděkovat za ta kvanta gratulací k té nejnádhernější bytosti, která obohatila můj život. Tedy, k té další :) Myslela jsem, že žádné další dítě nelze milovat víc, než to první. Ach, jak jsem se mýlila :) Lásku k vlastním dětem nelze rozdělit na menší a větší. Potvrdil mi to pondělní příchod Elišky na svět.

Jak víte, maličká měla váhový odhad 4200 g a bylo nutné vyvolání. Ten měl nastat v pondělí v 7 hodin ráno. Když píši, že měl nastat, tak nenastal. Eliška se o slovo přihlásila sama ve 4 hodiny ráno. Kontrakce mne probudily a nedaly už spát. Začala jsem počítat a zjistila, že Eliška o sobě dává vědět každých 4-5 minut. Vydrželi jsme doma přesně hodinu a půl a já dala povel: "Musíme jet." Za další půl hodinu jsme přicestovali ke krnovské porodnici, kde se příchod naší holčičky hlásil už po 3 minutách. Byla jsem ráda, že se žádné vyvolávání nekonalo a my byly umístěny i s tatínkem na pokoj, kde jsme byli sami, protože maminka z pokoje rodila. Takže jsme měli takovej malej "nadstandard" :) 

Asi do desáté hodiny jsem se svým milým ještě mezi kontrakcemi vtipkovala, ale pak už jsem jen tiše poprosila: "Prosím, už mě jen drž a nemluv." Pochopili jste správně. Tatínek byl u všeho. Nevím, proč jsem se toho tak děsila a nechtěla ho u sebe, protože byl naprosto bezvadný. Přeci jen jsem měla tu možnost jej kdykoli vykázat, ale nebylo třeba. 

Od desáté hodiny skončila veškerá sranda. Kontrakce sílily, prodlužovaly se a dávaly o sobě znát každých 90 vteřin velkou intenzitou. I ta slzička ukápla. Naštěstí jsem nemusela až tak moc prožívat to, co u prvního porodu a tím byly bolesti v zádech. Cítila jsem je, ale nebyly tak strašné, jaké jsem si pamatovala u prvního miminka. 

Kontrakce sílily a já začínala být vyčerpaná, ruce se mi třásly a pak přišla sestřička s otázkou, zda kontrakce sílí. Moje odpověď? "Rozhodně." Tatínka povolali jít se převléknout a mě vzali na sál. 

A teď sledujte ty časy :)

V 11 hodin příchod na sál.
První kontrakce na žíněnce s míčem. Nevyhovovalo.
Druhá kontrakce na záchodě, prý mám vyprázdnit měchýř (to se snadno řekne, ale hůř udělá v takovém stavu - maminky ví :))
Třetí kontrakce - už ležím na lůžku. Tam, kde mi to i posledně vyhovovalo nejvíc. 
Čtvrtá kontrakce - "Lásko, už musím tlačit. Sežeň doktorku."
Je 11.10.
"Nemůžu doktorku najít." 
Sakra!!! "Ale já musím tlačit!" 
Kontrakce... nemůžu mluvit. Přichází lékařka - úžasná Lucie Mužná.
"Paní doktorko, říkala, že už potřebuje tlačit."
"A voda pořád nepraskla? Podíváme se na to."
Paní doktorka počká, až mi přejde kontrakce...
"No jooo, nám už to drží jen ta voda, tak to píchnem..."
Kontroluju čas. Chytám se pevně za ruku svého přítele. Vím, že to bude bolet. Pamatuju si to. Přichází kontrakce. Je to jasné... asi ji ukopnu hlavu!!! Voda je propíchnutá... vnímám jen hlas doktorky, že jí je nějak moc a že ten "plod" nebude tak velký. Asi pětkrát, šestkrát do miminka uvnitř mě zatlačí, aby vyteklo co nejvíce vody. Bolí to, bolí to tak moc, že ji prosím, ať už do mě nic nestrká.
"Já vím, že jsem protivná." Supr, nicméně tenhle postup zopakuje ještě dvakrát.
"Do - pr - de- leee!!!" Ujede mi nahlas.
"Klidně si zanadávejte."
Je 11.15. 
Jak dlouho tu ještě budu? Jen o pár hodin dřív jsme s přítelem uzavírali sázky, do kdy dáváme malé čas, že se narodí. Padaly dva společné tipy. Do 13. hodiny tady bude. Ne, do 12. hodiny tady bude. 
"Musím tlačit..." Než to dořeknu, tlačím. Tlačím jak o život, až mám pocit, že se mi spodní část těla odděluje od té horní. 
"Tak tlačte!" řekne mi porodní asistentka. Asi ji dám facku. "Však tlačím!!!!" - "Ještě zatlačte."
Doktorka mě vytrhne z transu: "Už tady máme hlavičku."
Asistentka potvrdí: "Už je tady hlavička."
Přítel se nadšeně skloní nade mnou: "Miláčku, už je tam hlavička!!!" - Mám bolesti, nejsem hluchá, chce se mi zařvat, ale jak vidím štěstí v jeho očích, vím, že mi tím říká, ať dám do toho všechno. 
Jedno zatlačení - půl hlavičky.
"Budeme dělat nástřih?" ptá se porodní asistentka. Slovo NÁSTŘIH tady ani nevyslovuj babo!!!!
"Já myslím, že nebude třeba, jde to krásně." Miluju tu ženskou.
Druhé zatlačení - hlavička je venku. Už???
"Ještě ramínka, maminko, tlačte, tlačte, tlačte..."
A já tlačím... a pět minut po propíchnutí vody mi na bříšku přistává malá nádherná princezna, která je na první pohled menší, než mé první miminko. Spletli se. Určitě se spletli. Je dokonalá. A je moje!!! 
A přítel se nademnou sklání a líbá mě silně na čelo. A pak malou. Pořád mi drtí ruku!! ☺ 
Ještě přestřihnout pupeční šňůru, pár rad od doktorky, které všechno odkývám... do teď nevím, co mi říkala. 
A najednou, aniž bych to pořádně zaregistrovala, jsme na pokoji sami. 
Eliška si dává do nosu, tatínek rozesílá smsky... a já jsem znovu zamilovaná. Vím to, protože se usmívám jak blbeček ☺ 

Pondělí 23. září, hodina po příchodu na svět, vzpomněli jsme si, že taky máme foťák ☺

Úžasný a pyšný tatínek, taky foceno na sále ☺

Eliška na pokoji.

Úterý, 24. září - moje lásky. Miluju je všechny.

Středa 25. září - Eliška se mění každým dnem.

Čtvrtek 26. září - s maminkou.

Pátek 27. září - tatínek si nás odváží z Krnova domů. 

***

A střípky z porodního sálu, které nesmíte nikdy nikomu říct!!!
První pohled na mé netěhotné tělo ještě na lůžku.
1. Vidím si na ni!!!!! :D
2. Sakra, nalevo jsem se blbě oholila ... oops... 
3. Na bříšku bude práce... ach jejej... Jilliaaan HELP!!!!!
4. Bože, já mám dceru!!! (To říct můžete ☺)

Eliška se narodila na první podzimní den, na podzimní rovnodennost, na první den ve znamení Vah a její porod splnil všechna má očekávání. Měla jsem pravdu. Před týdnem. Třeba "se bojím úplně zbytečně." Líp to totiž ani dopadnout nemohlo ☺ ☺ ☺ ♥ ♥ ♥

pátek 20. září 2013

Zprávy z Krnova

Momentálně si držím hlavu v dlaních, protože ani nevím, jak začít, co vám všechno psát, co vás zajímá nebo nezajímá, tak to vezmu velmi stručně. 

Za posledních 24 hodin jsem si odbyla nepravidelné kontrakce, díky kterým jsem nemohla do porodnice prostě odjet, ležet a skuhrat můžu i doma. Byla jsem z toho sice zmatená, proč tak dlouho a žádná pravidelnost, ale dnešním dnem kontrakce ustoupily a nám se aspoň zadařilo předpřipravit se na porod, protože "tam dole" je už vše nachystané. Měli jsme se dostavit opět v úterý na další kontrolu, ale po ultrazvuku pan doktor rozhodl, že žádné přenášení nebude a v pondělí, pokud neporodím sama o víkendu, bude v 7 hodin ráno porod vyvolán. Vzhledem k mírám, které naměřili na mé pánvi, mám ji úzkou, mě zařadili pod dohled nad vysoce rizikovým těhotenstvím, protože maličká/maličký už teď momentálně má 4200 g váhový odhad

Hrozně ráda bych věřila tomu, že odhad je odhad a ve skutečnosti může být miminko menší, jenže já mám naprosto jinou zkušenost, která mi na psychice moc nepřidává. U prvního mimča se totiž v odhadu sekli o půl kilogramu a malej mi dal pěkný záhul, žádné malé drobné miminko. Ačkoli i teď slýchám ze všech stran, jak mám malé bříško a že budu mít určitě malé miminko. Jsem vyléčená. Nevěřte velikosti bříška ☺

Upřímně, bojím se. Nefalšovaně se bojím. Když mi doktor sdělil váhu miminka, padla mi hlava do dlaní. Slzy jsem statečně držela, abych si nepřiznala, jak mnohé se tímto sdělením uvnitř mě na přístupu k porodu mění. 

Já vím, nějakým způsobem miminko určitě porodím, umřít mě nenechaj ☺ A asi nejsem dobrej příklad v tom, abych nedělala hysterku a podobný věci. Kupodivu, jsem nadmíru klidná a jen mi šrotují v hlavě kolečka. Z počátečního šoku mi nezbylo nic jiného, než si každou minutou dodávat odvahy, že to přece zvládnu. Bojím se, ale zvládnu. A třeba nakonec budu mile překvapena a moje malé boubelaté miminko vypluje na svět jak torpédo, rychleji, než bych doufala ☺

Takže holky, nejpozději v pondělí 23. září, tady bude o jednoho človíčka víc. A vy můžete uzavírat sázky, bude to Panna (do 22. září) nebo Váhy (od 23. září)?

N.

PS: přítel se snažil být srandista, že umí "dělat" krásný velký miminka ☺ Asi mu ukážu, že umím dělat krásný velký monokly ☺

úterý 17. září 2013

Finišujeme...

Vlastní foto nemám, foťák mám už
zabalený a připravený ☺
Jelikož se mi hromadí e-maily a zprávy a sms-ky a všechno a každý netrpělivě očekává KDY UŽ KONEČNĚ přijde miminko na svět, rozhodla jsem se, že vám trošinku přiblížím situaci. 
Momentálně jsme opravdu velmi těsně před cílem, termín máme 22. září v neděli a je dost pravděpodobné, že se do té doby nový fitness človíček narodí ☺ Na žádnou komunikaci od nikoho momentálně neodpovídám, protože mnou nervozita opravdu cloumá. Chci říct, smůlu mají i mí nejbližší ☺ Čím méně zpráv a dotazů, tím lépe pro mě, jsem fakticky celá napjatá a každá kontrakce, která mne čím dál více navštěvuje mne uvádí do pozoru, zda je to TO ono. Prozatím se bolesti vždycky nějak vytratí, ale v pátek odjíždíme do Krnova do porodnice na doporučení i s věcmi, protože je dost možné, že už si nás tam nechají. Byla bych ráda, kdyby ano. Ráda bych se už "zbavila" onoho sloního těla :-D Miminko už prostoru také moc nemá, celé tělo, respektive jeho reakce na těhotenství, se teď poslední dny naprosto změnilo. Tu změnu každá maminka prostě silně pocítí, je to úplně jiné. 

Dnes jsme si s přítelem zašli na poslední společný oběd, dala jsem si pěkně ostré kung pao s rýží, byla to tak skvělá dobrota, že bych to mohla jíst denně, ale za nedlouho si takové pikantní bašty budu muset odpustit. 

A mimochodem, kromě miminka se už vážně těším na pohyb. Strašně moc. Strašně moc se těším, až se k vám všem přidám a rozjedu opět svůj deníček, které znáte jako zápisky, a budu si zase denně zaznamenávat svůj postup směrem k vysněné postavě. Tu momentálně fakticky nemám ☺ Zvážím se, změřím se a pěkně pomalinku se do toho pustím ☺

Tak tedy, držte mi palce. Do neděle bych už to své prtě hrozně ráda chovala. A budu se vám snažit každopádně dát vědět, co a jak ☺ Uf. Držte palce, ať to miminku netrvá zase 17 hodin, jako tomu prvnímu :-D Už jsem mimču domlouvala, že bych to ráda zkrátila minimálně na půlku :-D 

Mějte se prima ☺

Nikki.

úterý 10. září 2013

Bob Harper: The Skinny Rules #5 - Yoga + trailer

Již pátý díl ze série The Skinny Rules vychází dnes Bobu Harperovi. Hodně se vám líbila jeho jóga, takže zde je její pokračování. Vychází dnes ☺



pondělí 9. září 2013

Jillian Michaels odpovídá: Co mám udělat se striemi? Zmizí někdy?

(volně přeloženo z webu Jillian Michaels)

DotazMám strie na břiše, zádech a na stehnech. Pokud zhubnu, zmizí?

Jillian Michaels: Budu k vám naprosto upřímná - strie nikdy zcela nezmizí. Ale mohou zeslábnout. Vyblednou samy od sebe časem nebo existují různé kosmetické procedury, jako například léčba laserem a injekce, které k vyblednutí rychleji napomohou. 

Nicméně, proč se na místo obav ze strií nezaměřit spíše na to, jak se ně dívat z jiného úhlu. Já ty svoje vnímám jako odznak cti. Mám je z dob, kdy jsem měla nadváhu, nezdravě jsem žila a byla nešťastná. Slouží mi jako připomínka toho, že dokážu změnit cokoli si umanu. 

Znáte všechny ty modelky na obálkách časopisů? Některé z nich mají také strie. A celulitidu. Pupínky. A podivná znamínka. Nedokonalosti, které jsou v mžiku vyhlazeny štětcem v různých programech pro foto úpravy. Nevěřte všem těm neskutečným dokonalostem, které nám předhazují jako standard. Nikdo není dokonalý. A navíc, dokonalost je nudná. 

Vy tomu říkáte strie. 
Já tomu říkám pruhy tygra!

***

A jak vy vnímáte své tygří pruhy? ☺ Já osobně se za ně nestydím. Protože mě osobně připomínají 
narození mého synka ☺ Největšího pokladu, co mám. Ale je pravda, že pohled na ně mi změnil až život,
kterým jsem se ubrala ve světě fitness. Pochopila jsem, že i ty šrámy na těle si musí člověk zasloužit ☺

úterý 3. září 2013

19 dní do miminka - stále 2 v 1 ☺

Jak vidíte, utíká to, utíká... Dnes jen velmi krátká připomínka, abyste na nás nezapomněli a taky abychom se trošku připomněli, že jsme stále 2 v 1 ☺ 

Byli jsme dnes v poradně. Monitor nedopadl nic moc a dostali jsme i s přítelem jediný úkol. Navštívit cukrárnu a nacpat do sebe nějaký cukry, ať se nám ta malá prdelka v bříšku rozparádí, jinak bychom museli do nemocnice. Takže maminka zajistila opravdu cukrovou spoušť ☺ Dostali jsme příkaz nadopovat tělo zákuskem, kolou (kvůli kofeinu, kafe bych vyzvracela) a pak ještě procházkou. Po ránu jsme se narvaly obě větrníkem, sladkou kolou (brrrrrrrrrrr :D) a čajem se dvěma kostkami cukru. Žádná nemocnice nepřicházela v úvahu. Pak jsme se ještě s přítelem v dešti procházeli asi čtvrt hodinky po městě a poté se vydali opět do ordinace na nové natočení, na monitor. A jelikož vám píšu, je vám jasné, jak jsme dopadli ☺ Žádná nemocnice se nekonala a doufám, že ještě pár dní nebude, ať se ta naše malá prdelka pěkně "dopeče" ☺ A na příště máme stejný úkol ☺ No, tak si to aspoň ještě jednou pěkně užiju :D 

Tlak máme stále nízký, se sestřičkou jsme si dělaly legraci, že jediné, co v mém případě úměrně roste, je moje váha ☺ Chci říct, mám tu nejskvělejší sestřičku a ženského lékaře na světě ☺ Normálně se mi po nich bude stýskat ☺ Po dnešku ještě víc, protože jsme se hodně nasmáli a pak doktor je fakt prima a nezkazí žádnou legraci a má smysl pro humor pro vtípky od těhulek :D Fakt mi budou chybět :(((( ☺

Tak, to jen taková malá zprávička od nás. A pak ještě fotky z 30. srpna ☺ Mějte se pěkně ☺




PS: Jak jste zvládli první školní den? Nebo kdo z vás putoval prvně do školky? ☺