neděle 28. dubna 2013

Přísady do potravin - "éčka"

Minulý týden mi při návštěvě dětského lékaře padl do oka letáček, který byl v čekárně vyvěšen a který byl několikrát nakopírován pro ostatní. Já si samozřejmě jeden z nich vzala, protože mě to hrozně zajímalo a říkala si hlavně, že se s vámi o něj podělím.
Přepsala jsem jej pro vás a nahrála na uložto, tak si jej tam můžete stáhnout. (zde)

EDIT: bohužel jsem se dozvěděla, jak to s podobnými letáčky je a musela uznat, že jde o opravdu poplašnou zprávu. Nemocnice v Düsseldorfu žádný takový letáček nesdílí a tudíž jej nebudu ani já sdílet. V případě "rakovinotvorného" E330 jde opravdu u blud, jelikož se ve skutečnosti jedná o kyselinu citronovou běžně obsaženou v ovoci. Snažila jsem se využít i přiložených webových stránek, abych zjistila, která éčka jsou opravdu alergenní či nevhodná, nicméně odkazy byly nefunkční. 
Přikládám alespoň odkaz na stránku, která se zabývá poplašnými zprávami a zde najdete onu, o které byl tento příspěvek.
Škodlivá éčka určitě existují, ale budeme si je muset dohledat na kvalitních stránkách u nás, jako je http://www.szu.cz/http://www.chemievjidle.cz/ nebo http://www.emulgatory.cz/nebezpecna-ecka.

Také se mi líbil tento obrázkový průvodce nějakýmí potravinami u nás, tak se na to podívejte :) Pro plnou velikost otevřete v novém okně.


Z mého stolu (14): pár inspirativních fotek

Tmavá celozrnná bageta, potřená tvarohem bez příchutě, šunka pro děti, zelenina, sezam

Tortila s kuřecími kousky, zeleninou (okurek, rajče, paprika), lehký dresing

Aloe vera jogurt, jahody, hrst nasekaných oříšků (kešu, vlašáky, mandle)

Ryba kapaná citrónem, zapečená s rajčaty, špenátem a česnekem

Kiwi jogurt, ovoce (kiwi, jahody), čokoládové müsli firmy Das Müsli (opravdu výborné, jiné nesním)

sobota 27. dubna 2013

365 dní s Nikki - ohlédnutí za uplynulým rokem


Ani nevím, kde začít. Rok uběhl jako voda a když jsem si na počátku říkala, jestli to vydržím měsíc, tak budu dobrá, netušila jsem, že tady o rok později budu sedět s notebookem na kolenou a psát svůj příběh, rekapitulovat a hodnotit. Vydržela jsem. To, jak jsem první den při založení pojmenovala svůj blog se splnilo.  Cítím se a jsem FIT! Jsem maminka skoro dvou dětí, v době kdy píši tento příspěvek jsem podruhé těhotná, a přitom se cítím mnohem lépe, než když mi bylo dvacet. Naučila jsem se správně a kvalitně jíst, pochopila, že není nutné mít narvanou peněženku penězi, abych jedla zdravě, naučila jsem se tolik a moc a velkou spoustu věcí a všechno vám teď řeknu a ukážu. Vím, že tento blog za celou tu dobu jednoho roku inspiroval neskutečnou spoustu lidí, ale ono to funguje i obráceně. Bez podpory a sledování toho, jak si vedu, bych se dost možná nikam daleko nedostala. 

Předtím než začnu, mi však dovolte jedno upozornění. Nejsem lékařka, ani výživový poradce, jsem obyčejná holka, ženská, co jen měla dost svého kyprého těla a rozhodla se vlastní pomocí změnit se. Studovala jsem pečlivě a z každé malé informace, která se mi líbila, jsem slepila dohromady svůj vlastní plán, který mi seděl a který jsem na sobě praktikovala a využívala v cestě za svými sny. A jelikož je každý člověk jiný, a to doslova, byla bych ráda, kdybyste stejně přistupovali i k následujícím mým informacím z tohoto příspěvku i vy a vzali si z něj pro sebe opravdu jen to, co uznáte za vhodné vůči svým nárokům, cílům a hlavně svému zdraví. Není nic důležitějšího, než ke svému tělu, tomu největšímu parťákovi, přistupovat zodpovědně, naslouchat jeho vlastním potřebám a nedělat, že ho neslyšíme... slibte mi to!


Všechny začátky jsou těžké. Ani ten můj nebyl výjimkou. Své změny jsem se rozhodla chopit ze dne na den, tedy spíše z hodiny na hodinu. Pohled na mne samotnou už mě nebavil, unavoval, otravoval... copak takto se má cítit žena? Překopala jsem jídelníček, začala ihned cvičit, nač čekat? Na zelenější zelenou? Na povolení prezidenta? A tak jsem se na to vrhla. 
Jak jsem řekla, začátky byly neskutečně těžké. Ani ne tak ve cvičení, tam jsem si byla hned jistá Jillian Michaels a jiná volba neexistovala. Ano, první dny po cvičení jsem sotva díky bolestem svalů dosedla na záchod, sešla schody, ale věděla jsem, že když to bolí, tak to zabírá. Na těch správných místech. 
Ale můj hlavní nepřítel bylo jídlo, hlavně snídaně. Musela jsem pochopit, že pokud mi má něco nakopnout spalování a metabolismus, je to právě snídaně. Ne nadarmo se jí říká "nejdůležitější jídlo dne". Ovšem nestačilo jen snídat, ale také překopat stavbu toho, co jsem si dávala na talíř. Koláče, buchty, fornetti, vdolky - to všechno muselo vymizet z mého slovníku, muselo to přestat existovat. Stejně jako všechno ostatní, co bylo nevhodné. Sladké, tučné, polotovary a já nevím co ještě. Musela jsem se také naučit jíst častěji. Ne jen ráno a večer. 
Ani si nepřejte vědět, jak mé tělo protestovalo. První čtyři dny byly asi úplně nejhorší, ale při prvních známkách změny v podobě nenafouklého břicha, jakési lehkosti vlastního bytí jsem pochopila, že jsem na správné cestě. Chuťové buňky se uklidnily a já už tak trochu tušila, že tímto krokem mám vyhráno. 
Nikdy jsem se neinspirovala ničím jídelníčkem. Vždy jsem si vytvářela svůj vlastní tak, aby mi vyhovoval.  Když jsem viděla fotky a jídelníčky ostatních děvčat, měly to vždy tak krásně naaranžované, ale takové variace bych nebyla schopna pozřít. Takže jsem se učila jíst zdravě podle sebe, ze základních surovin, které má většinou každý člověk rád a tak, jak nás to učili už ve školce. Kromě snídaně jsem začala bojovat i s pravidelností. Chytla jsem se rady Jillian Michaels a jedla každé 4 hodiny 4-krát denně. Tento systém mi opravdu velmi vyhovoval. Vím, že se na mne tehdy spousta lidí dívalo skrz prsty a klepalo si na čelo, jak tohle mohu vydržet, jíst jen čtyřikrát do dne, cvičit do toho a udržovat si svůj celkový kalorický příjem na hranici 1200 kcal. Tehdy jsem pro ně neměla odpověď, vlastně jsem neznala odpověď na nic. Byla jsem jen holka, co vyslechla rady jedné trenérky a odmítala rady druhých (jo, jsem děsně tvrdohlavá). Ale dnes tu odpověď mám. Většinou se podivovala náctiletá děvčata, která se s metabolismem 30-ženské nemohla srovnávat. Mladé tělo má naprosto jiné nároky než to starší a také jinak funguje. S věkem se hranice minimálního kalorického přijmu automaticky snižuje, protože to tělu prostě už tak "samo" nepálí a proto je s přibývajícím věkem čím dál těžší dosahovat úspěchu. Jinak se také musí přistupovat k tělu, které má metabolismus de facto na nule, neumí spalovat a nelze jej srovnávat k tělu, které má za sebou měsíce sportování a spaluje mu to jedna radost. Při hubnutí zkrátka silnější člověk bez návyků nemůže fungovat na 2000 kcal, jako to dokážou bez problémů trénovaná těla. Pokud tělo neumí spalovat, neumí s jídlem a kalorickou hodnotou zacházet, musí se ho to naučit. Trpělivě, pomaličku a bohužel těžce. Já dnes vím, že být takto přísná v mém prvním měsíci proměny mělo své opodstatnění a vyplatilo se. Byla jsem tak dychtivá po jiném těle, že jsem za celý měsíc jedinkrát nezhřešila (věřte nebo ne), ani jediný den jsem nevynechala cvičení, aby mi všechna tahle dřina a odříkání přinesly výsledky. A když jsem dala k sobě pro porovnání foto z prvního a třicátého dne, věděla jsem, že jiný důkaz nepotřebuji.


Původní příspěvek o proměně najdete zde včetně záznamů o měření a vážení.
Moje proměna za 1. měsíc se stala nejnavštěvovanějším příspěvkem blogu vůbec. 
Na příspěvek jste doposud klikli více než 52.000 krát. 


S první euforií úspěchu se samozřejmě objevil taky ten čertík kdesi v hlavě, že bych si teď za odměnu mohla dát něco "hříšného". Určitě jste se s tím taky setkali nebo setkáte. Pamatujte na to, nejsme psi, abychom se odměňovali jídlem. A tak jsem si místo oblíbené pizzy koupila raději činky. Svoje první. Páni. Do té doby jsem totiž cvičila pouze s jeden-a-půl litrovými petkami. Nakoupila jsem si také nové sportovní oblečení, investovala do pulsmetru a rozjela pokračování své proměny. Zatímco jsem si první měsíc odcvičila 30 Day Shred, další měsíc jsem se vrhla na program Ripped in 30. Jillian Michaels se stala mojí modlou a já věřila, že s její pomocí dokážu všechno na světě. Byla jsem díky ní neskutečně namotivovaná a vnitřně silná. 
Velkou novinkou pro mne bylo zjištění, že se můj metabolismus začíná probírat z dlouhodobého spánku. Vítej, Šípková Růženko! ☺ Co to pro mne znamenalo? Určitě jsem začínala mít častěji hlad, jelikož tělo a hlavně čerstvě probuzené svalstvo začalo více spalovat. Nejdříve jsem se toho lekla, nechtěla jsem jíst víc, vždyť mne to dostane zase zpátky... nebo ne? Svým způsobem jsem tušila, že to dává smysl. Tělo chce víc. Nevystačí si s tím co má. A tak jsem nenavýšila jen kalorický příjem, opatrně asi o 200-300 kcal, ale také četnost. Začala jsem tak pravidelně jíst 5x denně
Změna na konci druhého měsíce nebyla tak markantní jako u prvního, ale přeci jen byla. Naučila jsem se mít radost z jakéhokoli posunu, protože bez dřiny by ani to málo nebylo viditelné a rozhodně by to bez stejného přístupu nešlo samo. Nic nejde samo. Jak říká jeden člověk, kterého obdivuji, "ani vyrážka na prdeli se sama neudělá". 


Původní příspěvek o proměně najdete zde včetně záznamů o měření a vážení.
Moje proměna za 2. měsíc byla do tohoto data zobrazena více jak 28.000 krát.


Čtvrt rok byl za mnou rychlostí světla. Ani jsem se nenadála a znovu jsem brala do rukou metr a měřila své pokroky. A opět jsem byla nadšená a nesmírně spokojená. Jaký jiný důkaz člověk potřebuje pro to, aby věděl, že správně jí, cvičí a pečuje o sebe, než svůj vlastní pohled do zrcadla? Stále se objevovali tací, kteří se mi snažili vnutit své metody hubnutí a postoje k celé věci stravování. Stále jsem pro některé dělala všechno špatně. A stále pár lidí nepochopilo, že neexistuje jeden jediný vzorec pro všechny a že se nebudu řídit radami, které mi nevyhovují a kterým ani nevěřím, protože to, čemu jsem věřila, se pod mýma vlastníma rukama stále zdokonalovalo. Byla jsem plná života, energie, milovala jsem fitness, stal se z toho můj svět, kromě Jillian Michaels jsem začala experimentovat i s Bobem Harperem nebo se Shaunem T. Chtěla jsem vyzkoušet všechno a všechno na sobě otestovat, abych přesně věděla, co a jak funguje právě na mne. Vždyť kdo jiný by měl mému tělu rozumět víc, než já, jako jeho vlastník, že? ☺
Investovala jsem další peníze do vybavení. Koupila si těžší činky, tentokrát 3 kg, objednala kettlebell, pořídila si švihadlo a ze svého pokoje udělala malou tělocvičnu. 
Rovněž jsem začala experimentovat s tím, co se mnou udělají malé hříchy tipu kousek čokolády, malá hrst čipsů, zrmzlina, pár hranolek... byla jsem s tímto testováním velmi opatrná, protože jsem tyhle "mozko-oblbovací drogy" a jejich dopad na psychiku znala. Nechtěla jsem do toho spadnout znovu, ale zároveň jsem se učila jakési vůle. Nový druh odříkání. A zjistila jsem, že vzít si trošku a přestat, je stokrát horší než si nevzít vůbec. Byl to nový druh boje. Ale také výzva. A ty já ráda. 
Můj metabolismus se pravděpodobně splašil, protože jsem si najednou mohla dovolit jíst opět větší množství jídla. To, co jsem zmiňovala na samém počátku, že se tělo musí všemu naučit, se právě teď stávalo skutečností. Jako bych v sobě piplala malé miminko a všemu ho učila, všemu... jak v tom umět chodit. Nesmírně mě to bavilo. Pozorovat sama sebe, své tělo, na co a jak reaguje... a nejen to. Začala jsem objevovat na pohled svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že existují. Začala se prohlížet v zrcadle jak kulturisté (najednou jsem to jejich pózování chápala ☺ ) a vyhledávala na netu, jak se ten či onen sval jmenuje. Já. Ta, která ještě před čtvrt rokem koukala do sáčku s bonbony, zda jich tam je ještě dost na mlsání, jsem nyní prohlížela tvary nového těla, o kterém se mi fakt jen snilo. Mé vlastní dílo.


Původní příspěvek o proměně najdete zde včetně záznamů o měření a vážení.
Moje proměna za 3. měsíc byla do tohoto data zobrazena více jak 21.000 krát.
Video k 3 měsíční proměně.


Kdyby mi na počátku někdo řekl, že svou proměnu budu fotit i po půl roce, dost pravděpodobně bych se tomu zasmála jako vtipu. Pro člověka je totiž půl rok hodně vzdálená doba, ale na druhou stranu kde se vzal tu se vzal... Už jsem si ani nemyslela, že je co napravovat, zdokonalovat, byla jsem spokojená, šťastná. Než jsem zjistila, že se vždycky objeví něco, co si ještě dokazovat. Že je vždycky nějaká hranice, za kterou jít a kterou se snažit pokořit. Nemluvím teď o číslech na váze, o naměřených centimetrech. To už mne naprosto přestalo bavit sledovat. Doslova. Naopak, zajímala mne jiná čísla. A to, kolik udělám kliků na jeden zátah. Jak dlouho vydržím v plank pozici. Jak rychle dokončím ten a ten workout. Atd. Místo bločku, kam jsem si zapisovala své míry, jsem si pořídila bloček, kam jsem si poznačovala své fitness pokroky. Tahle čísla mne bavila mnohem víc. Velkou vyzývatelkou pro takové výzvy mi byla Zuzka Light. Jillian Michaels mi už přišla málo a s těžkým srdcem jsem ji (dočasně) dávala sbohem a zařazovala jsem ji jen velmi, velmi zřídka. S Bobem Harperem jsem sice koketovala dost často, ale nejvíce prostoru pro další můj jakýsi "rozvoj" a pokrok dostala právě naše Zuzka. Kdysi jsem si říkala, že jen blázen by do tak náročných tréninků s ní šel. Asi se ze mne stal blázen, ale já si tohle všechno neskutečně zamilovala. ☺
Moje cvičení se skládalo z 15- 30 minutových workoutů a metabolismus stále fungoval na výbornou. Začala jsem praktikovat tréninkový plán stylem 3+1, nebo-li 3 dny trénink a den volno (z dosavadního 5+1). ZWOW tréninky byly pro mne a stále pro mnohé jsou (i pro Zuzku samotnou) zkrátka dost náročné a vysilující a tělo, alespoň to mé, neumělo častěji pod takovým zápřahem fungovat. A co jsme si řekli hned na počátku? Poslouchat vlastní tělo. Kdybych šla proti němu, dalo by mi nakládačku. A víte jak to je, s parťákem si to přece nechcete rozházet. ☺
Co se týče jídelníčků, žádné velké změny jsem nedělala. Proč měnit něco, co dokonale funguje? Stále jsem se držela příjmu okolo 1800 kcal a jedla 5x a někdy i 6x denně. To tehdy, když jsem byla dlouho vzhůru. To bylo zapotřebí druhé večeře. 
Přestože jsem se již nevážila, ani neměřila, kvůli půl roční proměně jsem vzala do rukou metr a vytáhla zaprášenou váhu. Váha byla tři měsíce beze změn, zato centimetry se stále kamsi ztrácely. Přesto jsem tahle čísla už neprožívala tak unešeně, jako na svém počátku. Zkrátka, mé oko hladil pohled do zrcadla. A taky oko partnera. ☺


Původní příspěvek o proměně najdete zde včetně záznamů o měření a vážení.
Moje proměna za 6 měsíců byla do tohoto data zobrazena téměř 17.000 krát.


Do konce roku 2012 jsem si vytyčila hned několik cílů. Jedním z nich bylo zúčastnit se jakékoli fitness soutěže, otevřít si vlastní eshop se zdravou výživou, uspořádat soutěž, ve které se lidé pustí do vlastní proměny, nebo dát na jeden zátah třicet pánských kliků. Ačkoli pár z mých cílů byly vyčerpávající, všechno jsem si splnila. Obchůdek byl sice otevřen jen krátce, ale důležité bylo, že jsem si to zkusila. ☺ Úspěšnější byly však mé další pokusy - do konce roku jsem těch kliků dala ještě víc, foto své proměny jsem zaslala do soutěže Zuzky Light a vznikl soutěžní projekt Moje proměna, která byla více než úspěšná. 
Za posledního tři čtvrtě roku jsem se úspěšně dokázala vyhýbat pizze, hamburgerům a nedotkla se jediného kolečka salámu (a že ty byly mojí slabinou, třeba takovej lovečák, no mňam). Byla jsem zapřísáhle věrná Zuzce Light a s radostí pozorovala, s jakou rychlostí se mi po jejím cvičení mění tělo. K nepoznání? Rozhodně. Získalo tvary, o kterých jsem ani netušila, že by byly na mém těle možné. A to pouze domácím cvičením. Za celou dobu jsem nebyla jedinkrát ve fitku, tím mi byl můj vlastní pokoj. 
Později jsem využila pro mne nové informace (člověk se stále učí), že je pro nejlepší výsledky dobré kombinovat aerobní a anaerobní druh cvičení. To bych nebyla já, abych nevyzkoušela, co to se mnou udělá. Opět jsem se tedy částečně vrátila k Jillian Michaels a Bobu Harperovi a tyhle dva kombinovala s HIIT tréninky Zuzky Light. Jestli jsem dělala dobře či nedělala, jsem pochopila až z fotky pořízenou na konci 9. měsíce. 


Informace o mém počínání k 7 měsíci najdete zde.
Příspěvek k 8 měsícům naleznete zde.

Původní příspěvek o proměně k 9 měsíci najdete zde včetně mých komentářů.
Moje proměna za 9 měsíců byla do tohoto data zobrazena více než 34.000 krát.

Rovněž jsem sestříhala motivační video k tomuto období, které mělo velký úspěch.
Na YouTube bylo shlédnuto k tomuto datu více než 35.000 krát.



Po 9 měsících ve fitness jsem se dozvěděla, že jsem podruhé těhotná. Na jednu stranu ohromná radost, na druhou stranu šok. Věděla jsem, že se nechci vzdát za žádnou cenu ani miminka, ani světa fitness. Přede mnou se tak objevila nová výzva a naskytla se mi další příležitost, dokázat si, že i při těhotenství mohu být fit, zdravě jíst, pečovat o sebe, své tělo a nepřibrat 27 kilo, jako tomu bylo u těhotenství prvního. 
Musím říci, že začátky nebyly vůbec snadné. Dala jsem si za úkol, že nepřestanu cvičit. Že budu neustále kamarádit s činkami a budu cvičit jak Jillian, tak Zuzku a workouty si pro bříško přizpůsobím. Mé tělo se však splašilo a já bohužel musela skákat tak, jak ono píská. Chtě nechtě jsem činky vyměnila za postel, ve které jsem trávila snad nejvíce času. Hormonální změny v těle se mnou dělaly divy. Bývalo mi dobré dva měsíce špatně od rána do večera, nebyla jsem schopna cokoli pozřít a byla ráda, že v sobě po ránu udržím alespoň proteinový nápoj. Přepadala mne neskutečná únava z toho, jak tělo pracovalo a připravovalo se na nové změny tam uvnitř. Přijde mi zpětně neuvěřitelné, že jsem denně spala kolem 12-16 hodin a doslova se snažila první dva měsíce svého těhotenství přežít.
Když se situace uklidnila, vracela jsem se postupně ke svým stravovacím návykům, jaké jsem měla, a začala chodit častěji na rychlo-procházky. Čerstvý ostrý zimní vzduch mi dělal dobře a já díky těmto procházkám našla zalíbení v Power Walking - skvělá náhrada za běhání. Můj stav se docela rychle zlepšoval a já se opět  mohla vrátit k Jillian a Zuzce. Naprosto skvěle mi vyhovovaly Jillianiny první workouty v programu Body Revolution, Zuzku Light jsem hodně modifikovala, ale její krátké tréninky mi vyhovovaly. Věrná jsem však až do teď Power Walkingu, se kterým si dávám skutečně do těla a i když fyzička určitě poklesla, cítím se lépe než na samém počátku a vím, že pokud vydržím, budu po porodu skvěle připravena pustit se do cvičení naplno.
Momentálně se snažím zůstat za jakoukoli cenu co nejvíce aktivní, tedy jak jen tělo dovolí. Hlídám si stravu, protože jak víme, ta je v boji za postavou to nejzásadnější. Nedržím se striktně žádných přísných jídelníčků, protože to miminku prostě neudělám. Vím, že za to zaplatím pár kily navíc, ale s těmi si už nějak ve finále poradím. Jím zdravě, nepřejídám se, energetickou hodnotu svých jídelníčků jsem určitě navýšila, ale ne nijak drasticky. Momentálně se pohybuji kolem 2000 kcal za den, což je vzhledem k mému bazálnímu metabolismu a potřebnému výdeji pro miminko příjemná hodnota. Nejím sice už 5x denně, ale tak 8x, ale stále dodržují pravidelný odstup a rozumně si jídlo skrz den dělím. Občas mne samozřejmě přemůžou chutě, a že se ty pravé těhotenské také objevily. Mám ale to štěstí, že se tělo doslova zbláznila po kvantu ovoce a zeleniny, naopak mi dělá problém vyhýbat se zmrzlinám a sladkým nápojům. Ale držím se ☺. 
Celkově mohu říci, že jsem se za celý rok naučila toho nejvíce sníst hlavně dopoledne, kdy člověk na fungování potřebuje co nejvíce energie. Vlastně chci říct, vyjmenovávat tady všechno, co jsem se naučila, by bylo asi na speciální článek navíc a vesměs je toho na mém blogu sepsáno už více než dost a celý je o mé cestě za tím, kým jsem dnes. Popisuje všechno, čím jsem si prošla. Popisuje to, co mám ráda, čemu věřím, co se mi líbí i nelíbí a co nikdy dělat nebudu (třeba počítat si poměr živin, to mě fakt nikdo nedonutí -  nudaaa). Byl to skvělý rok. Druhý nejlepší v mém životě. ☺
Fitness svět mi toho hodně dal. Přemýšlela jsem nad tím, zda mi vůbec něco vzal a na nic nepřišla. 
Asi do konce života budu mít před sebou jedinou fotku, kterou jsem přesně před rokem 27.dubna 2012 vytvořila. Nepotřebuji si ji dávat na lednici jako odstrašující případ, mám ji totiž v hlavě a kdykoli mě přepadnou chmury a ztratím náladu, vždycky si na ni vzpomenu. Kvůli ní, té fotce, té osobě na ní, jsem tohle všechno začala. Kdy mnou lomcoval vztek a ten vztek jsem si vždy dokázala kdykoli vybavit. Tahle fotka je mi ohromnou motivací. Ohromně to působí v jakémkoli momentě. Jakýsi bod, do kterého se už nikdy nechci vrátit.
Občas si přečtu, že moje hubnutí a vůbec změna není zase tak markantní. Co to je za změnu zhubnout 11 kilo? Kdybych vážila třeba 100 kg a shodila 40, tak by se dalo mluvit o senzaci. Víte, na jednu stranu mají tihle lidé pravdu, ale na stranu druhou jsem moc ráda, že jsem se "probudila" při 73 kg a nenechala to zajít až tak daleko. Protože vím s jakými pocity a s jakou naštvaností právě ženy a muži o sobě mluví a jsou nepříčetní, že to právě nechali zajít až do takového stavu. Někteří si bohužel ani za takové zdraví ohrožující situace neřeknou "ano, chci to změnit". A po pravdě řečeno, je úplně jedno, v jaké fázi svého neuváženého počínání se nacházíte, nikdy není příliš pozdě, ani příliš brzy na to si říct "dost". A tak dost možná není moje proměna ve vašich očích ničím senzačním, pro mne ale znamená všechno. Ohromný kus práce, odříkání, vím, co všechno jsem do toho dala a s jakým nadšením jsem každý posun prožívala. A je jedno, jestli to byl půl centimetr přes stehna, nebo pokoření osobního rekordu v počtu kliků za cenu pohmožděného zápěstí, nebo ten pocit, kdy se mi paty dotkly konečně při stojce zdi, druhé kolo soutěže Moje proměna, do kterého se přihlásilo více než 500 lidí, protože taky chtějí změnu, nebo když mi lidé poděkují za to, že jsem je svou - pro někoho nesenzační - změnou inspirovala natolik, že se po x letech konečně dokopali ke změně jídelníčku a cvičení a obléknou kalhoty, do kterých se naposledy nasoukali na střední.... řeknu vám, tohle se počítá! Protože já vím, stejně jako ti, co svou změnu dokázali, že to není absolutně nic snadného. Že je spousta lidí, kteří to prostě nedokážou a zkouší to po léta znovu a znovu. Jde o velké věci, velké změny, při kterých vám nikdo neřekne, že to byla brnkačka. Ale o které každé tvrdí, že se ta dřina vyplatila. Že se vyplatilo snažit se svůj velký sen stavět krůček po krůčku a den za dnem jej trpělivě budovat. Dům také nepostavíte lusknutím prstů. Dáváte jednu cihličku k druhé, možná se vám část zdi zbortí, ale důležité je vstát, nadechnout se a pustit se znovu do práce. 
A na konec tedy přidávám finální foto po roce a v 5. měsíci těhotenství. Sice jsem to chtěla se six-packem, ale one-pack taky ujde ☺.


----------------------------------------------------------------------------------------------------

Rok sice utekl jak voda, ale další je přede mnou a za ním další a další ☺ Myslím, že by se na konec slušelo poděkovat, pokud jste dočetli až sem. Pokud jste zde prvně a má proměna vás inspirovala k tomu, že se k tomu také odhodláte, určitě tak učiňte. Já bych za své staré já už určitě a v žádném případě neměnila. Nemusíte mít postavičku modelek a mít vyrýsované tělo jak fitnessky, jde o to, udělat pro své vlastní tělo to nejvíc co svedete, cítit se dobře a být na sebe pyšni za jakékoli změny a pokroky, které zaznamenáte. Nikdy neříkejte "čekal(a) jsem víc". Vždycky dostanete na oplátku jen to, co do toho vložíte.

Na blogu se můžete dovědět základní informace o hubnutí, cvičení, najdete zde recenze na různé cvičební programy, stejně tak se můžete dozvědět, co já sama každý den cvičím, vedu si tréninkový kalendář již od samého počátku. Nezapomeňte si pročíst také složku plnou rad a tipů, a třeba vás zaujme i nějaký ten recept či fotky z mého stolu pro inspiraci.

Dělejte to s láskou, nadšením, netrestejte se za chyby, pochvalte se a své tělo za jakoukoli změnu, nebuďte nároční, ale buďte trpěliví. Ve světě fitness opravdu nic neurychlíte, ani neošidíte. Všechno má svou rychlost a řád. A pak určitě budete stejně jako já cítit a vědět, že celá ona změna (jídelniček i pohyb) pro vás není žádné utrpení, jak si mnozí nezasvěcení často myslí, ale kdy i bolest těla po cvičení vám bude dávat smysl a bude vás dokonce nabíjet energií. Držím všem moc palce, ať jsou vaše cíle jakékoli, držte se jich ☺

----------------------------------------------------------------------------------------------------

A na závěr ještě pár čísel.
na blogu je po roce 704 pravidelných Google čtenářů
FB stránka blogu má 4.796 fanoušků
blog měl za rok měl 1.911.879 shlédnutí
systém Top listu zaznamenává v průměru 4.000-5.500 návštěv denně
na blog jsem uveřejnila přesně 500 příspěvků
nejzobrazovanějšími příspěvky jsou proměna po 1. a 9. měsíci
nejzobrazovanějšími stránkami jsou přehled DVD Jillian Michaels a Přehled pokroků
na blogu je více než 10.400 komentářů

... a jako třešnička na dortu, můj úplně první příspěvek zde na blogu ☺
Nejdelší příspěvek právě čtete  ☺

NIKKI

pátek 26. dubna 2013

Den 364 - zítra bude den D

Už je to tak, přesně zítra to bude rok, kdy se mi staly osudným zrcadla v nemocničním výtahu :) Řeknu vám, neskutečně rychle to uteklo. A přestože je ze mne teď kulička a mé cíle rozhodně nebyly před rokem takové, jaká je dnes realita, nelituji :) Hodně jsem se naučila, cítím se skvěle a nesmírně si tady ten stav (a teď nemyslím ten těhotenský) užívám. Je mi líp, než když mi bylo dvacet. Fakticky :)

Takže zítra se tu objeví něco jako roční hodnocení, shrnutí mých poznatků, to, čím jsem si za ten rok procházela a i když mám nějaké to kilo navíc, bude to opět fotograficky zaznamenáno, ať mám vzpomínku na veškerý svůj průběh proměnou od obtloustlé maminky, přes tu štíhlou, až po tu v očekávání a kdo ví, jaké fotky se zde objeví opět za půl roku :) Už teď mám hlavu plnou plánů, co budu cvičit a jak a všechno a věřte, že nebýt tohoto blogu a tady této komunity skvělých lidí, určitě bych to tak neprožívala, jestli vůbec. 

Na FB jsem dnes "vyhlásila" malou společnou výzvu, jen pro dnešní den, napadlo mne to ráno, tak se můžete přidat nebo ne, je to vcelku jedno :) Výzva je o tom, abyste si v rámci svého dnešního dne, ať již máte trénink či nikoli, určili jeden jediný cvik, který si dnes dáte 50x. Já jsem si vymyslela dřepy, protože můj zadeček dostává zabrat a jde vidět, že mu pořádná posilka ála Zuzka Light, Bob Harper a Jillian chybí. Mám v plánu si udělat svůj vlastní těhu-workout :D Tak se tady s ním pak předvedu, až ho sestavím. Nic splašeného, prostě workout :)

Takže ... den před "oním dnem" mám za sebou už 60 minut plavání, 60 minut Power Walk (kdo by v takovém počasí seděl doma :) ) a teď tedy ještě výzva o "50". Jsem příjemně unavená a za odměnu jsem vyšla na menší nákup, něco na zub a nějaké ty přírodní vitamíny. Mňamka :) Pokud se rozhodnete zapojit do téhle jednodenní výzvy, budu ráda. Napište do komentářů sem nebo na FB, co jste si vybrali za cvik :) Hlavně nepište, že budete uklízet nebo vařit :D Myslím, že nejen Jillian by nad tím protočila oči ;))) 

Mějte se krásně, 

N.

To jen tak :) Sotva byly v trávě vidět :)

A tohle už je pro mne a pro prcka, dobroty na víkend - jahody, směs oříšků 
(pistácie, mandle, vlašáky, lískáče, kešu a japonská směs, vše ze zdravé výživy), 
amaranthové sušenky (strašlivě dobré), pomeranče, přírodní džus, jemně perlivý Rajec 
(miluji tuhle značku vod, snad má nejoblíbenější) a spoustu vitamínů v hlávkovém salátě :) 

A tohle je naše Wellness centrum, kam jsem si šla dnes zaplavat a budu ... prtěti se to líbilo :) 



úterý 23. dubna 2013

Z mého stolu (13)

Opravdu jen trocha inspirace z mého stolu nebo možná spíše ukázky z toho, co a jak papkám.


Půlka celozrnné bagetky se žervé, okurkou a rajčetem, hruška, jogurtový nápoj s kokosem.

Domácí kuřecí vývar s kuřecím masem, mrkví a domácími nudlemi.

Dva celozrnné tousty, 3 vejce s hráškem, 1 rajče

Jogurtový nápoj s kokosem, celozrnná houska s žervé a rajčetem.

pondělí 22. dubna 2013

Den 360 - pohybem k dobré náladě ☺

Asi mi to neuvěříte, ale mám za sebou asi 3 hodinovou procházku a jsem ráda, že jsem se konečně dobelhala domů, protože to bylo celou cestu nějak takto: "Tak ještě půjdu tudy a pak už půjdu domů..... Tak ještě tudy a pak už ale vážně půjdu domů..." A tak pořád dokolečka, jsem vyždímaná jak hadr, sluníčko dělá divy a mám dvakrát lepší pocit, že jsem něco pro mne a mého prcka udělala zdravého ☺ 

Byla jsem se mrknout na nějaké věcičky pro mimčo, jelikož pořád neznáme pohlaví, tak je to nakupování o dost těžší, ale přesto mi něco říká, že mám nakupovat pro děvčátko a vzala jednu krááásnou mikinku. Snad nebude malá extra velká, protože je to opravdu pidi, jen do měsíce věku :D

A když jsem tam tak nakupovala, tak jsem (nechtěně samozřejmě) byla opět svědkem jednoho rozhovoru uklábosených ženských ☺ Bavily se o cvičení a dietách. Jedna z nich byla tak velká jak já, na pohled docela statná, tipla bych tak kolem osmdesáti kil, přišla ve sportovním a jak tak kecaly a kecaly, dozvěděla jsem se, že chodí už 12 let pravidelně běhat. Druhá byla krásně štíhlá a ta zase říkala, že je pár let již na dietách, že nedrží žádné extrémní diety, ale prostě se s nimi pořád "trápí" a vyloženě jsem vycítila, že ovládají její život. Ženy se držely v obchodě docela dlouho, takže jsem mohla dle dění, rozhovoru a pouhým okem pochopit a vypozorovat, že zatím co byla jedna krásně štíhlá, svým způsobem záviděla onu pohodu své statné kamarádky. Já se jen usmála, protože jsem sama poznala, že tahle štíhlá žena není vůbec šťastná. Ta s několika kily navíc hýřila optimismem, výbornou náladou, doslova to na ní bylo vidět, byla plná energie, měla šťávu a bylo jí jedno, že se nemůže chlubit postavičkou jako její kamarádka, protože byla evidentně úplně někde jinde - dělala to pro radost. A můžu říct, být chlapem, tak mé oko určitě potěší pohled právě na takovou ženu, než na někoho, kdo je neustále "v zajetí diet" a touze po dokonalé postavě, na úkor vlastního štěstí.

Aby bylo jasno ☺ Já rozhodně jsem šťastná, že jsem dokázala zhubnout, že nevypadám tak, co mne dělalo nešťastnou. Jen jsem chtěla říct, že nezáleží na tom, zda se vám hubnutí daří nebo nedaří. Důležitý je fakt, co to dělá s vámi. Protože je úplně jedno, jestli máte po letech svoji vysněnou váhu, pokud vás to vnitřně nedělá šťastnou. Přála bych vám ty dvě vidět, byla to inspirace na živo ☺

Užijte si krásný den, tento týden, velmi brzy, se objeví soutěž o DVD Jillian Michaels od firmy Arara. Už vím o co se bude hrát a bude to vážně bomba ☺ 

Nikki.

Limitovaná edice Corny tyčinky, měli jste? Není nejhorší ☺ Ale moje příchuť to asi nebude ☺

Úúúúplně rozkošná mikinka pro mimi :D Běda, jak se narodí kluk ☺

A moje sváča po náročné procházce. Ještě s kouskem pečiva (není vyfoceno, jedla jsem po cestě ☺)

Zkoušela jsem kuře na pomerančích a medu, neskutečná dobrota, během týdne poskytnu recept ☺


pátek 19. dubna 2013

Vše, co potřebujete vědět o proteinech

Chtěla bych zde velmi krátce, stručně a laicky nastínit pár základních otázek a odpovědí týkající se užívání proteinů. Je dobře, že se stále ptáte a zajímá vás užívání, takže si to pojďme jednou provždy rozlousknout.

Sušená syrovátka versus syrovátkový protein
Častokrát si myslíme, jak vyzrajeme nad tím, že si místo kvalitního dražšího syrovátkového proteinu nakoupíme sušenou syrovátku v potravinách za pár desítek korun. Velký omyl. Sušená syrovátka a syrovátkový protein totiž není totéž. Zatímco je sušená syrovátka hlavně sacharidová záležitost (na 100 g výrobku má až 75 g sacharidů), u proteinu je tomu přesně naopak. 100 g syrovátkového koncentrátu (proteinu) obsahuje obvykle kolem 65-80 g bílkovin a zhruba do 10 g sacharidů. Rozdílné hodnoty v tomto případě mluví za vše.

Proč jsou ty bílkoviny tak zásadní
Je to zcela jednoduché. Někdo je schopen si ve stravě zajistit dostatečné množství bílkovin a otázku užívání proteinu tak řešit nemusí. Kdo má ale ve stravě bílkovin málo, skoro až nedostatek, je užívání proteinu výborným pomocníkem. Doslova je jeho pomoc nutná, jelikož hlavním a zásadním úkolem proteinu je nejen ochránit sval před jeho ztrátou, ale také ji pomoci budovat - bez bílkovin to tělo nedokáže. Svalová hmota je opravdovým pokladem v těle člověka, umí rychle spalovat a udržovat tak metabolismus v chodu. 
Užívání proteinu je snadné, pro mnohé je výborným pomocníkem při časové tísni, hodně příznivců proteinu umí jeho prášek zužitkovat i v různých druzích jídel.

K čemu vlastně (ne)slouží protein
Je s podivem, kolik lidí má zafixovanou představu, že pokud budou  jen tak užívat protein, určitě

a) získají na objemu
b) dokážou s ním zhubnout

Bohužel, ani jedno, ani druhé. Protein je skvělý pomocník, ale určitě ne zázračný přípravek, který udělá práci za vás. V obou případech totiž záleží na vhodné sportovní aktivitě a také stravování. Protein je pouze doplněk stravy a na to je třeba myslet.
Chcete-li získat na objemu čili snažíte se o nárust svalového hmoty, protein vám v tom určitě pomůže. Důležitým faktorem pro nárust hmoty je však také druh cvičení (určitě vám mega svaly nenarostou po 5 kilových činkách), odpovídající stravování a pro vážněji zainteresované i užívání jiných doplňků, jako je třeba známý gainer. 
Chcete-li zhubnout, rozhodně si pitím proteinu nezajistíte spalování tuků a tvarování postavy, jak si často někteří mylně myslí. To neumí žádný koktejl. Opět to chce zajistit odpovídající sportovní aktivitu (kardio, aerobní cvičení) a upravit jídelníček. Protein vám v tomto případě pomůže tím způsobem, že ochrání svalovou hmotu před ztrátou, která při hubnutí hrozí, jelikož při hubnutí omezujeme příjem energie a při nedostatku sacharidů ve stravě si jde tělo vytvořit energii do svalů. A opět se dostáváme k tomu, že bez svalové hmoty nemůžeme udržet metabolismus v chodu, protože sval jen ten poklad, co nám pomáhá spalovat a ono hubnutí urychluje a drží tělo v chodu.

Syrovátkové proteiny nejsou všechny stejné
Sušenou syrovátku jsme si vysvětlili na počátku. Syrovátkové proteiny lze rozdělit jak co do kvality, tak co do zpracování. Kvalitu budeme mít vždy zaručenou u kvalitních výrobců, kterým jde o poctivost. Dle zpracování můžeme syrovátkové proteiny rozdělit na následující: 

a) syrovátkové koncentráty - asi nejčastěji používané, bývají finančně méně náročnější a tudíž pro mnohé dostupnější a přijatelnější jako náhrada za kvalitnější proteiny. Užívat se dají kdykoli během dne jako doplněk stravy či při dietách, před tréninkem, po tréninku, místo snídaně, na noc (pro první hod nebo částečně jako náhrada jídla. Je tzv. univerzálním proteinem, který se v těle neuvolňuje ani příliš rychle, ani příliš pomalu. Syrovátkové koncentráty bývají často s příměsí i jiných bílkovin.

b) syrovátkové izoláty - jsou nejrychleji vstřebatelným proteinem a proto se jeho užívání doporučuje výhradně před či ihned po tréninku. Je cenově náročnější, ale zato obsahují kolem 80-90% bílkovin.

c) syrovátkový hydrolyzát - je nejdražší, ale také nejkvalitnější zdroj bílkovin pro ty nejnáročnější. Používá se jak před tréninkem, tak po tréninku. Je nejrychleji vstřebatelný, proto je často užíván před snídaní, kdy je po nočním půstu potřeba dodat do těla co nejrychleji aminokyseliny, aby se zabránilo katabolismu. Jeho negativem bývá, bohužel, chuť, která je "ošizena" na úkor nejkvalitnějšího proteinu. 

d) syrovátkový kaseinát - je nejpomaleji vstřebatelný, tudíž naprosto nevhodný po tréninku. Z hlediska ceny patří k těm nejlevnějším, na rozdíl od výše zmíněných je však nejideálnějším proteinem před spaním, je tvořen převážně z mléčné bílkoviny a jeho vstřebávání tak trvá 4-8 hodin. 

Pro náročnější čtenáře, kteří mají zájem dovědět se více o různých druzích proteinů:

Jak používat protein v případě hubnutí či udržení váhy
Přestože vám protein může pomoci při budování svalů, je také skvělým pomocníkem při hubnutí či při stavu, kdy si už jen chcete udržet váhu. Jen se musí vědět, jak s ním naložit. 

Každá proteinová dávka má svoji patřičnou kalorickou hodnotu, kterou najdete na obalu od výrobce. S touto hodnotou je tedy nutné kalkulovat naprosto stejně jako s jakýmkoli jiným výrobkem či potravinou. Budete-li jej užívat jako částečnou či plnou náhradu jídla, pak se nemusíte bát, že byste po užívání proteinu přibírali. Může se však dost pravděpodobně stát pravý opak, pokud s kaloriemi proteinového šejku počítat nebudete a ve vaší stravě se tak objeví navíc. Pro tělo jsou to tím pádem také kalorie navíc, které nedokáže využít, stejně jako s jakoukoli jinou potravinou. Je nutné tedy užívání proteinu brát rozumně a nedivit se, že při nesprávném používání může mít nechtěný dopad na vaše tělesné proporce. 

Dávkování a použití
Dávkování je zde zbytečné vypisovat, jelikož je u každého produktu každým výrobcem doporučené dávkování uvedeno. 

Co se týče použití, zde je již mnoho rozdílů, jelikož záleží na vašich cílech. Pokud se zaměříme na převážný společný cíl většiny žen a tím je hubnutí či udržení váhy a snahu vytřískat z užití proteinu maximum, uvedeme si následující. 

V případě syrovátkového koncentrátu (jako nejčastěji používaný) bývá převážně nejčastější dávkování maximálně 2x denně v rozmezí 20-40 g (přesné info bude uvedeno na vašem proteinu). Tohle dávkování je tedy nutné dodržet a vhodně zakombinovat do celkového "kalorického rozpočtu" ve vašem jídelníčku (viz předešlá část). Můžete jej použít kdykoli během dne. Z vlastní zkušenosti vím, že jakmile jsem si protein namixovala s mlékem, bílým jogurtem, ovocem a občas i ovesnými vločkami, byla z toho krásná plnohodnotná snídaně. Taková příprava se mi hodila, když jsem byla doslova ráno líná si cokoli nachystat. Nebo také nebyl čas cokoli vymýšlet. Stejně se můžete zachovat v jakékoli jiné části dne, kdy proteinem můžete zcela nahradit jídlo (pokud z něj uděláte plnohodnotný šejk o odpovídajících kaloriích), nebo jídlo nahradit pouze částečně. (Např. smícháním jedné dávky proteinu a 200 ml mléka získáte nápoj o zhruba 160 kcal a zbylé kalorie doženete zase z části jídlem. Takto se můžete zachovat kdykoli během dne.)

Jak s proteiny během tréninku 
V případě užití proteinu v době tréninku je nutné nelít do sebe syrovátkový koncentrát ihned po cvičení, ale vydržet alespoň (30) 60 minut od tréninku. Nejlépe však 90 minut a užít jej jako plnou náhradu jídla či jako jeho část. Před tréninkem se dá použít také, ale pouze v malém množství, opět cca 90-60 minut před výkonem. Vhodnější bych však viděla malou svačinku složenou ze sacharidů a bílkovin cca 45 minut před tréninkem. (více)

Naopak, ihned po tréninku (nejpozději do 45 minut po výkonu) je nejideálněji vhodný syrovátkový izolát či hydrolyzát, jelikož mají, jak jsme si již dříve dověděli, rychlou vstřebatelnost a tak se dostanou rychle na potřebná místa do svalů. 90 minut po výkonu pak opět následuje plnohodnotné jídlo. 

Vím, že se často nelze do takto ideálně sestaveného užívání proteinů díky celodennímu režimu vtěsnat, nelze zde však rozepisovat jednotlivá řešení pro každého jednotlivce s rozdílnými potřebami zvlášť, proto berte následující tipy a rady jako inspiraci k tomu, abyste se k tomuto ideálu přiblížili co nejvíce.

Nezapomeňte na vhodný pohyb a odpovídající jídelníček. Žádný z proteinů nedokáže dorovnat vzhledem k vašim cílům nesprávně nastavený jídelníček a druh cvičení.

Nikki.


Další články o proteinech v těchto sekcích:

čtvrtek 18. dubna 2013

Den... nevím kolik, mám to blbě spočítaný

Po odmlce vás všechny opět moc zdravím, 
venku je jedno z nejkrásnějších počasí vůbec, myslím, že se jaro ukázalo v krásném světle a vynahrazuje nám tak tu dlouhou zimu, která v republice panovala. Sluníčko už mi chybělo a věřím že i vám :)

Děkuji za milá slova ohledně nového designu blogu, jsem moc ráda, že se vám změna líbí, mně taky, ale ještě  potřebuji doladit určité věci, se kterými si (přiznávám) moc nevím rady. Nedaří se mi zprovoznit komentování stylem, jaký byl v předešlé verzi, respektive nelze odpovídat přímo pod komentář, na který reagujete a pravděpodobně to budu muset vyřešit nechtěně tak, že celý design (pouze u těch komentářů) přeinstaluju na ten, který to podporuje. Co se dá dělat. Takhle se mi to sice líbí, ale z praktického hlediska to moc nevyhovuje. 

Archiv blogu jsem vám nahodila zpátky, určitě nebylo v plánu ho tady nemít, já ho taky používám :) Smazala jsem bílý stín pod písmeny, taky mi docela vadil, a je to takto lepší. S celým designem jako takovým už absolutně nic dělat nebudu, natrápila jsem se s tím dost a výsledek se mi líbí, jsem fakt spokojená :) Ještě bych tedy chtěla přijít na to, proč se ta horní galerie odkazů na hlavní stránce (ty obrázky) nezobrazují přímo u příspěvků :D Kdo by poradil s CSS styly a našel onu chybu, tak bych byla moc vděčná :)

A teď co nového u mne. Jak jsem zmiňovala, můj notebook je KO, potrvá ještě několik dní, než jej opraví a co se neví jistě, tak zde se podaří uchovat data z disku, jelikož je pravděpodobně poškozen. Sice mi bylo slíbeno, že pán technik použije veškeré programy k tomu, aby onen disk mohl opravit, ale nemohl mi to slíbit. Ani si nechci představit den, kdy mi oznámí, že je všechno pryč... no... budu věřit, že je můj notebook rozumnej a dá si říct :D

Jinak mám nemocného synka, chytl jakousi odpornou angínu, kterou léčíme už druhý týden, dnes mám jít na nejnudnější věc na světě - třídní schůzky... nesnáším to :D Naši nikdy na třídní schůzky nechodili, už chápu proč :D Za prvé je to nuda, za druhé je to taky nuda :D 

Včera jsem si udělala dlouhouuu procházku, tedy rychlo procházku, jak se lidově říká, byla jsem spocená až na prd..., ale stálo to za to :)) Cestou jsem si ještě nakoupila závaží ve formě asi pětikilové tašky, byla jsem opět ve slavném Kauflandu, tentokrát uši vydržely :D Byly to kvalitní kauflanďácké uši :D Neodolala jsem v obchodě jahodám, měli akci 14 kč za půl kila, takže jsem vzala hned dvě balení, Ritter čokolády za 12 korun, kdo tyhle čokolády zná, ví, jak jsou drahé a výborné, takže jsem si vzala k jahodám jednu jahodovou a výsledek této dvojice bašt vidíte na mém obrázku :) Dva čtverečky jsem si pěkně nastrouhala na jahody a další dva ještě sprostě sežeru :D 


V Kaufu jsem také koupila nové jogurty od Müllera, ještě včera je měli za 14,90 jeden, ode dneška mají akci 1+1 zdarma, tak se na to mrkněte i u vás, nejsou nijak uměle doslazované a mají jen 2,2% tuku. Vypadají dobře. Možná na ně běží i reklama v televizi, nevím, je to možné, televize je můj nepřítel, nekoukám na ni :D Tedy koukám, na prach, který ji pokrývá :D


No a na závěr... můj pes je debil. Tedy jako, všichni ho milujeme, ale když pán bůh rozdával inteligenci, tak náš raťafák stál v řadě "budu věčně žrát" a "budu mít v hlavě vyklizeno". Fakt, někdy mi přijde, že je v té jeho hlavě pusto prázdno, my už si z něj děláme s přítelem srandu, prostě "blank"... znáte ten výraz, když otevřete prázdnou stránku na pc a prostě "about blank".... no tak takové čisto prázdno jaké je na té stránce,  má přesně i náš pes v hlavě. Prostě vybrakováno, bez součástek... nic. Že mi skočil celej nadšenej na břicho takovým způsobem, až mi vytryskly slzy a udělalo se mi špatně, to jsem mu ještě odpustila. Říkám si, jooo kamaráde, jsi tydýt, ale chápu, že jsi nechtěl. Ale když jsme s malým sázeli do velkého truhlíku hrášek a pažitku (máme takový každoroční rituál něco zasadit a snažit se to nezahubit), tak našeho psa nenapadlo nic jiného, než vyskočit na parapet a zahrát si na detektiva Holmesa a vyhecovat se k tomu, aby našel a vyhrabal co nejvíc semínek. Nemusím vám snad názorně popisovat, jak vypadalo okolí naší "zahrádky", jak tomu říká malej, a že se mu opravdu "poklad" podařilo vyhrabat. Všude hlína, všude otisky jeho tlap, na zemi, na posteli, pod postelí, za postelí - protože tam se po svém maratónu můj "chytrý" pes schovával. Asi pochopil, že přestřelil. Jooo přestřelil. Naháněla jsem ho po celém bytě s hadrem v ruce a vyhrožovala, že ho zabiju (s hadrem v ruce). Pochopila jsem za chvíli, že to nemá smysl, a raději šla tu spoušť uklízet a varovala Mikiho (jméno našeho tydýta), ať si mě nepřeje, jestli v tom truhlíku nic nevyroste. No... pár dní uběhlo a je mu samozřejmě odpuštěno, protože i když mu IQ nejede na víc jak 19 otáček, je milej, krásnej a máme ho rádi. (Jednou ho ale asi fakt zabiju, i když, to jsem říkala už před rokem, když mi sežral komplet šňůru od pračky včetně jehlice.)

No a "zahrádka" roste :) Sice roste stylem mix hrášku + pažitky :D ale aspoň jsme originál... těším se, až si dám tu pažitku pěkně na chleba :))


Mějte se moc prima, já si jdu ještě na chvíli lámat hlavu s CSS styly, a pak si půjdu zřejmě číst nebo postavit s malým nějaký to Lego (včera jsme dali dohromady krásnou hasičskou stanici pro formule :D). 

Nezapomeňte cvičit, mít se rádi a určitě si kupte časopis Dieta na duben, je tam spousta skvělého čtení se běžeckým speciálem pro ty, kdo by chtěli začít v tomhle pěkném počasí :)) Určitě choďte ven, včera jsem při své rychlo procházce viděla starou paní ve sportovním, s hůlkami v ruce a jak jí to slušelo :)))

Krásný den,

Nikki.


Pár čajů z lékárny (lesní směs pečeného čaje mi moc nejel, kiwi a aloe vera, 
co jsem měla posledně byl stokrát lepší, ale beztak mi více chutnají Babiččiny
čaje, škoda, že se u nás už neprodávají), směs oříšků a dárková taštička, kterou
vždycky koupím a nikomu nedám :D Tahle mi taky zůstane, je nádherná :)


Na eurodance hudbě jsem vyrůstala, řekli byste, že tahle písnička "oslaví" již 18 let? ♥

Bob Harper: seznam vyšlých DVD


Nevytvářela jsem zde na blogu seznam vyšlých cvičebních DVD od Boba Harpera, ale vytvořila jsem jej ve wordu a nahrála na ulozto.cz, odkud si jej můžete stáhnout. Snad vám poslouží ve hledaní všech potřebných workoutů :)

Ke stažení ZDE



úterý 16. dubna 2013

Zpátky online, ale...

Všechny vás zdravím,

omlouvám se, že jsem vám dnes připravila menší šok a vypla blog :) Ale už jste si stihli všimnout, proč tomu tak bylo. Některé věci se nedali upravovat za chodu a proto ona výluka.

Blog, respektive design, jsem dávala v posledních "nefunkčních" dnech dohromady, jak víte, nemám svůj notebook a ještě asi dalších deset dní mít nebudu, takže mám vždy jen na pár chvil k dispozici půjčení jiných notebooků, které jsou samozřejmě jiné a sakra špatně se mi na nich pracuje :) Design pro blog jsem dávala dohromady asi čtyři dny, a jak jinak, na blogu Moje tělo se všechno HTML a CSS styly chovaly úplně jinak, takže jsem to musela doladit :)

MOC VELKÁ PROSBA. Design je sice hotový, ale blog není ve svém finále. Nyní čeká na úpravu spousta článků a drobností, které však už mohu dělat za chodu, proto vás všechny prosím o trpělivost, pokud se někde objeví nějaká chybka, pokud někde bude přetékat text, apod. Nelze to opravit všechno najednou, každá taková chybka se musí udělat zvlášť, takže prosím o strpení, znáte ty smajlíky na silnicích ... musí se to opravit :D 

Nesmazala jsem nic, co bylo na blogu, ale může se stát, že to hned nenajdete. Vesměs ale nebudete moci najít málo navštěvované a ne tak důležité složky, pro které chystám své místo, takže snad nebudete hledat odkaz na Nejčastější dotazy, bo to vás stejně netankuje :D :D :D

Musím jít, musím vrátit notebook :)) Zítra se pustím do dalších úprav :)

Mějte se hezky. 

Nikki.

Za bostonské oběti a desítky zraněných

K počítači sice stále nemám přístup (ještě asi dalších deset dní), ale některé věci nemohu jen tak přejít a možnost alespoň takto spoluúčastí vyjádřit svůj smutek na dění v Bostonu, je to nejmenší, co mohu udělat . Čistě symbolicky proto vznikl tento příspěvek, skrz něj posílám pozůstalým a zraněným ohromnou dávku sil. Je to tragédie, ve které žijeme všichni, bez rozdílu věku, pohlaví či národností. 


pátek 12. dubna 2013

Blogerská pauza

Zdravím všechny čtenáře blogu,
dnešní příspěvek vůbec neměl být v tomto duchu, ale bohužel. Vy, kteří sledujete má občasná videa víte, jak neustále bojuji s mým věčně sekajícím se notebookem. Dnes jsem pro vás točila další video, ale ačkoli video dopadlo dobře, finálních úprav se již nedočká, neboť mi pravděpodobně jednou provždy klekl notebook. Díky těmto technickým důvodům musím psaní blogu pozastavit, což se mi vůbec nelíbí, měla jsem pro vás připravené video, další zápisky, další články od Jillian a jaksi nevím, zda se po opravě notebooku tohle všechno v paměti uchová a jsem z toho více než nervózní, protože jsem v něm měla neskutečnou spoustu materiálů a představa, že... že o to všechno přijdu mě sere ničí. Nevím na jak dlouho budu tedy offline, nebudu schopna odpovídat na vaše dotazy v komentářích, kontaktní email také dočasně vypínám...

Pauza bude určitě několika denní, ale snad to dobře dopadne :) Držte palce...

Přeji hezký víkend :)

Nikki.

PS: dnes už mám za sebou rychlou procházku a musím říct, že se mi po vůni jara opravdu stýskalo :)

středa 10. dubna 2013

Den 359 - Už mě nebaví číst rýpání na adresu Zuzky Light

Víte, co mne mrzí? Miluju Boba Harpera. Miluju Jillian Michaels. Miluju Zuzku Light. Přestože i první dva jmenovaní mají své odpůrce, kteří navštěvují tento blog a FB stránku, nikdy se nestalo, že by tito lidé záměrně chodili a špinili tyhle dva trenéry. Jakmile však zmíním Zuzku Light, pár lidem tahle skvělá talentovaná holka z naší země leží v krku. Vždy se najde pár lidí, kteří si neodpustí nějakou ubohou poznámku. Ať je to kolem jejího poprsí (jako by ji to snad mělo změnit charakter) nebo kolem její angličtiny (jako by snad měla být méněcenná). Jsem z takových narážek vždy neskutečně zklamaná, protože ta holka prostě nemůže za to, že se nenarodila jako rodilá Američanka, ale je naše. Probůh, je naše!!! Nevím, zda lidem dochází kam až to tohle děvče dotáhlo, zda si vůbec uvědomují, že se tahle holka řadí do stejné lajny jako dva dříve zmiňovaní trenéři - Jillian a Bob. 

Velice úsměvné je, jaký typ lidí má nutkání se navážet... copak nějaké pošahané poprsí nebo angličtina je to, oč tu běží? Až já si nechám upravit poprsí, taky si mne budete dobírat a bude tím pádem ze mne jiná osoba? Je z Jillian jiná osoba, protože má upravený nos? Je z Boba jiná osoba, protože není hetero? Máte dojem, že by se Zuzka snížila ke stejným narážkám? Nebo já? Zkuste se podívat do zrcadla a pak hodnoťte. Myslím, že taková slova, jako hanění nepodstatných věcí do světa fitness nepatří. Doporučuji si dát jeden trénink s touhle tygřicí a mám silné tušení, že vám řeč dojde. 

A jako bych to slyšela - "můžu si přece napsat svůj názor!" Ano, jistě. I když si stojím za tím, že je názor a názor. Názor na člověka jako trenéra (nemusí nám samozřejmě vyhovovat a ani nám nemusí být sympatický) , a pak názor takový, v němž nemáme stud uboze jak malé děti špinit a ponižovat. Stejně tak nyní píši tedy i já svůj názor, na vás. Vaše jednání se mi příčí a je mi z něj špatně. Špatně z toho, že když se podívám na vaše fotky, zdi na FB, blogy apod. nevím, kde se ve vás ta "odvaha" vůbec bere. 


Vím, že se teď třeba rozčilujete, ale zkuste se na sebe podívat jinýma očima, pokud jste jen trochu při smyslech, věřím, že se vám ten pohled líbit nebude. A než začnete někoho kvůli kravinám kritizovat, začněte nejdříve u sebe.

No a po všech těch výlevech si jdu vypít svůj čaj ☺ A na otázku, zda mi to stálo za to a zda tenhle můj výlev byl potřeba, protože vím, že se na to někdo zeptá, vždy se na to někdo ptá, tak ano... vše co tady je, jsou mé výlevy a má potřeba a nemusí to být vždy zrovna med! Jsem stále blogerka a píšu o tom, co mám na srdci ♥




Nikki.

PS: co budete dnes cvičit? Já si dám asi ZUZKU LIGHTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTT!!!